V lese visí anděl

Anděl a les. Dobro a zlo. Otázka zní, ukrývá se dobro ve zlu či zlo v dobru? Někdy je těžké nalézt pravdu. Nebo spíš vyhodnotit, co je realita a co ne.

Již samotné spojení těchto dvou slov (anděl, les) na mě působí... Nevím, jak na vás, ale na mě podivně. Děsivě. Dekadentně. Možná až perverzně, přidáme-li k tomu sloveso viset a anděla uskutečníme podmětem.

Kde? V lese. Na ostrově.

Kde? V Norsku.

Kolik obětí? 4.

Kolik let? 6 let.

Viseli. V lese. Andělé. Dva.

Našel je. Tobias. Ten chytrý brach.

Ráda si hraju se slovy. Tak jako Samuel Bjork. Začala jsem Nesbem, ale tenhle ďábel ho v mé mysli předehnal mílovými kroky. Tempo jeho díla, thrilleru/detektivky/hororu
ďábelské_zvrácené_úchylné hry, je doslova zběsilé. Utíká šíleným, prchlivým úprkem, jako zvíře, které běží o život, a klopýtá, přesto nikdy neupadne. Tak jako Mia Krugerová, hlavní hrdinka Bjorkova příběhu.

Mia Měsíční paprsek po boku s hřmotným policistou Holgerem Munchem pátrají po Zlu. Zlu, které vraždí malé holčičky, věsí je na stromy a hraje s celým Norskem sprostou, psychopatickou a zároveň geniálně promyšlenou hru. Příběh je propleten všemožnými symboly, šiframi a nápovědami.

Rozsah této knihy dosahuje téměř 400 stran, ale je natolik čtivá a poutavá, že ji podle mě hravě zvládne i nečtenář. Já jsem se na ni vrhla ráno před zkouškou z analytické chemie a večer jsem ji ohromným nadšením dočetla. Uznávám, že druhý den po přečtení se mi příběh rozležel v hlavě a uvědomila jsem si jeho nedostatky - přehnanou vykonstruovanost děje a chvílemi až surrealistické pojetí. Policisté se mají přece řídit fakty, a ne svými představami?? Na druhou stranu ale ten samotný zážitek při čtení mi to již nemůže nijak pokazit.

To se snad ani nedá slovy popsat. Ta nádhera. Dokonalost. Teda, ne, že bych byla příznivcem konání takových zvěrstev... Spíš tím mám na mysli dokonalost jazyka a vypravěčské schopnosti autora. Je to napsané tak, jako kdybyste tam byli. Opravdu. Najednou jsem přestala být čtenářkou a stala jsem se samotnou Miou, vyšetřovatelkou s bledou pletí lemovanou havraními vlasy, a přemýšlela jsem o pachateli. Kdo to je. Nebo spíš co to je. Protože něco takového nespáchá člověk... Ale tvor, který přestal být člověkem po tom, co prožil něco moc zlého. A v jeho hlavě se stalo také něco Zlého - zrození Zla.

Protože je celá kniha protkána silným motivem mateřství v patologickém světle, nedoporučovala bych ji maminkám malých dětí nebo těhotným ženám – pro ty s citlivější duší by to asi byla drsná soda.

Nedoufala jsem, že mě něco tak krátce po přečtení Nesba dokáže tak uchváti, a hle – cítím se teď naprosto nadšeně. Rok 2017 jsem započala přečtením velmi pěkného díla, a z toho mám velikou radost. Za čtenářský tip děkuju Rendy z blogu http://ordinarylife-my.blogspot.cz/.

Love

D. Doe