Manželé odvedle (Shari Lapena) | Intrikami prožraná hra

Milí čtenáři/milé čtenářky,

po nějaké době se ozývám s knižní recenzí a pokusím se jejím prostřednictvím přispět do nepříliš plného soudku s tímto typem článků. Protože když už se rozhodnu nějaké dílo rozebrat, musí mě silně zasáhnout, strhnout, chytit, pevně držet a bičovat, abych ani na vteřinu nepovolila pozornost. Shari Lapena se svým bestsellerem Manželé odvedle to dokázala na jedničku.

Manželé odvedle jako autorčiným thillerovým debutem šokovaly v roce 2016 svět. Domnívám se, že oprávněně, protože ačkoliv je kniha nepříliš silná rozsahem, o to více síly je skryto mezi řádky. Zejména mě dovedla strhnout svým podáním příběhu, stylem vyprávění. Komentuje dění zpočátku nezúčastněně, až chladně, ale o to mrazivěji vyznívá samotný kontext.

Zpočátku nás autorka stručně seznámí s mladým sympatickým párem, který se vydává na "večeři pro dospělé" k manželské dvojici odvedle. Šestiměsíční miminko ponechávají ve vlastním bytě ve společnosti elektronické chůvičky a pravidelně ji chodí kontrolovat. Po odbytí půlnoci se ovšem miminko záhadně vytratí. Nikdo nic neviděl. Nikdo nic neslyšel. Nikdo dítě nevzal. Byla to jejich poslední večeře...

Nechci se příliš zuřivě nořit do vln spletitého příběhu a seznamovat vás s jednotlivými částmi děje, protože bych vás tím připravila o potenciální zážitek ze samotného čtení . Jako hlavní podezřelí se policii nabízejí rodiče holčičky, manželé Anne a Marco, a později se k nim připojuje další dvojice, rodiče nešťastné maminky Anne. Neuvěřitelné, ačkoliv se všichni tváří, že ztrátou děťátka příšerně trpí, každý z nich skrývá nějaké tajemství. Říká se, že pod svícnem je vždy největší tma, a v případě zmizení děvčátka toto pořekadlo platí dvojnásob.

Autorčin počin ve mě zanechal silný emocionální dojem zejména proto, že postupně odhaluje na první pohled nevinná tajemství všech zúčastněných, a na světlo vyhnívá nechutné množství špíny. Zoufalí lidé možná konají zoufalé činy, ale obětovat život někoho, koho milujete, jen pro peníze, je vrcholem šílenství. Kolečka šílenství se roztáčejí naplno a neustále zrychlují, nelze to zastavit, nejde. Nic už nebude tak jako dřív.

Dalším silným dojmem se zdá být fakt, že se opět potvrdilo mé přesvědčení, že krev není voda. A kdo není má krev, není pro mě ničím, vzkazuje tiše únosce.

Dílo se může možná někomu chvílemi zdát překombinované a předimenzované, vyhrocenými situacemi s dramatickým nádechem autorka rozhodně nešetří, ale na druhou stranu to dodává příběhu na šťavnatosti.

Lapena mi brnkala na nervy celý večer, co jsem knížku hltala. A když se teď nad vším zamyslím s chladnou hlavou, možná to nebylo až tak dokonalé literární dílo. Spíše mě dovedlo do vášnivého zamyšlení nad tím, v jaké společnosti to vlastně žijeme a že doopravdy nelze nikomu věřit.

Láska a důvěra se šlehnutím biče promění v bahno. Sere mě, když jsem nucena brodit se jím i já.

Love

D.Doe